Jen si představte takovou situaci. Je léto, brzy ráno, tráva je ještě mokrá od rosy, jdete fotit nějaké ty brouky. Hledáte, co by stálo za vyfocení. Jdete a dlouho nic nevidíte. Potom, sem tak nějaká ta moucha či jiná méně zajímavá havěť. Slunce je ještě za kopcem, ale už je docela světlo. Pak konečně najdete krásného nosatce. Sedí na úzkém listu, ještě lehce orosený, ale hlavně sedí v klidu a v pozici vhodné na focení portrétu. Vůbec se nepohybuje.
Jelikož je to první brouk toho dne, nemáte výbavu v pohotovostním stavu. Vytáhnete stativ, odhadnete a nastavíte jeho výšku, nasadíte makroposuv, vytáhnete foťák. Připevníte jej na stativ, otevřete gumovou krytku a připojíte drátovou spoušť. Sundáte krytku objektivu a pokusíte se komponovat záběr. Stativ je daleko a vysoko. Upravíte výšku stativu, přiblížíte stativ blíže. Akorát ten popruh, volně visící směrem dolů, trochu naráží do části rostlin v těsné blízkosti listu s broukem. Pohoda, jednoduchá pomoc. Popruh zvednete a zaháknete za jeden z ovládacích prvků stativu, stejně jako už tolikrát předtím. Stativ konečně přiblížíte k broukovi. Paráda, možná trochu doleva, makroposuvem doostřit, ok, hotovo.
Po deseti minutách příprav berete drátovou spoušť do ruky a připravujete si palec na stisknutí. Vtom se však kabel od spouště lehce otře o úspěšně zaháknutý popruh. Ten se vyhákne, svižným krokem podběhne nohy stativu a naráží přímo do dolní části rostliny, na které sedí fotografovaný brouk. Ten odletí, ani křídla nestačí roztáhnout. Kmity popruhu se postupně tlumí, ale zastavíte jej dříve sami a hlasitě přemýšlíte, kde se stala chyba.
Popruh… urvat ho? To raději ne, to je na poškození hodně drahého foťáku. A navíc, vždyť přece popruh potřebujete, nemůžete ho jen tak uříznout. Jak byste pak ten foťák věšeli na krk?
Ten den jsem pochopil, že asi proto mnozí fotografové mají na svých fotoaparátech popruhy, které je možno jednoduše sundat.