Na téma brašen a batohů už bylo bez pochyby napsáno spousta článků, recenzí a natočeno spousta video materiálů. Jaký má pak smysl psát další článek? Přináším zde krátké pojednání o tom, jak jsem si prošel hledáním ideálního řešení. V žádném případě se nejedná o plnohodnotnou recenzi, jde jen o souhrn mých osobních zkušeností.
Kdysi jsem výbavu nosíval klasicky v brašně přes rameno. Ono, moc často jsem na delší výlety nechodíval a hlavně z mých fotografických začátků, kdy jsem nosíval jen jednu kinofilmovou zrcadlovku s jedním základním objektivem a maximálně malým bleskem dvěma filtry a dvěma filmy, ono to dohromady ani moc nevážilo a v pohodě se to vlezlo do relativně malé brašny. I když jsem si pak pořídil delší sklo 75-300 mm, byl to takový srandovní hubeňour a kraťas, že to brašnu vůbec nijak nezatížilo.
S rostoucími zkušenostmi a nároky na kvalitu mi základní objektivy přestávaly stačit a tak jsem je postupně nahradil objektivy kvalitnějšími. Ty ovšem už zaberou více prostoru a také podstatně více váží, což si také vyžádalo pořízení větší brašny. A co teprve přechod na digitál? Opět více hmoty v brašně. Tak se stalo, že i ultrakrátký výlet z Harrachova k Mumlavskému vodopádu stačil k tomu, abych měl z páteře paragraf. Je pravda, že výlety předcházející tomu harrachovskému tomu také pomohly. Tehdy jsem začal uvažovat, že pro určité účely bude vhodnější nosit výbavu v batohu.
Lowepro Compu Trekker AW
Jednoduchá volba. Batohy jsem tenkrát dělil na dostatečné/malé a hezké/ošklivé. Za hezké batohy jsem považoval ty, které mi umožnily přístup ke všem uloženým věcem najednou a za ošklivé, takové ty pytle, kde byl oddíl s přepážkami na foťák a objektivy ve spodní části a zbytek musel člověk uskladnit v horní kapse a pak potřebné věci uvnitř batohu lovit. Vybral jsem si batoh Lowepro Compu Trekker AW. Byl dostatečně velký, měl zabudovanou pláštěnku, prostě na foto turistiku jak dělaný. Jenže… Když jsem jej naložil, byl těžký jak potvora. Ale co, zátěž byla rovnoměrně rozložena na záda, takže vlastně pohoda.
Pak první výlet, v lese, tak trochu po dešti, potřebuji se dostat k foťáku, vyměnit objektiv a našroubovat filtr. Uvědomil jsem si, že vlastně ten batoh musím sundat ze zad. Kam s ním? Na koleně to asi nepůjde, potřebuji obě ruce a třetí ruku na přidržování batohu nemám. Tak jak? Ok, na zem. NA ZEM? Do toho bláta? Jako, měl jsem na výběr. Mohl jsem oželet záběr nebo si pak bláto z batohu otisknout na záda.
Jak je tato konstrukce batohu super na přenášení a na přehlednost, není už tak super na praktické použití v terénu. Přenést výbavu z domu někde do krytých prostor, tam v pohodě batoh otevřít na koberci, to je asi tak jediné rozumné použití, co mě napadá. Ale určitě se mi neosvědčil na focení venku a už vůbec ne venku s potřebou rychlého přístupu k potřebnému vybavení. Výlety s tímto batohem nebyly ani trochu příjemné. Prostě komfort přístupu do tohoto typu batohu byl ve srovnání s komfortem přístupu do brašny tak trochu na úplně jiné úrovni. Po půlroce šel z domu.
Lowepro FastPack 350
Vzal jsem tedy na milost batoh z kategorie ošklivých. Konkrétně Lowepro FastPack 350. Předtím jsem totiž diskutoval problém s prodavačem v jedné olomoucké fotoprodejně. Zvažoval jsem nabízené možnosti a použitelná vlastně byla jen tato jedna. Tento batoh měli zrovna v akci. Na místě jsem jej vyzkoušel, měl jsem foťák s sebou. I přes mírné výhrady jsem to tenkrát vyhodnotil jako rozhodně použitelnější volbu na foto výlety. A také je, byť ani tak se komfortu brašny nevyrovná.
Jedná se o konstrukci batohu s možností bočního přístupu pro foťák s nasazeným objektivem, případně další objektiv nebo blesk. Určitě to není o pohotovém přístupu k celé výbavě, jen k tomu nejnutnějšímu. Hlavní jeho výhodou je, že jej stačí svěsit z jednoho ramene a po rozepnutí zipu jste v hlavní komoře. Ta není, v porovnání s předchozím batohem, moc prostorná, zbytek věcí je možno umístit do horní části batohu. Na výletě pak vyniknou, proti předchozímu, další dvě výhody – hlavní kapsa může posloužit jako vhodný prostor pro transport svačiny a nesrovnatelně pohodlnější bederní pás. Nevýhodou naopak je, že nedisponuje zabudovanou pláštěnkou. Tento batoh stále mám, ale stejně jsem přemýšlel o něčem méně nápadném a trochu menším.
Hledání lepšího řešení
Později jsem si uvědomil, že není nutné s sebou tahat celý arzenál. Přece jen, záda stárnou a chodím už i delší vzdálenosti. A tak, jak jsem kdysi vybíral batoh, aby se do něj vešla celá výbava, začal jsem se poohlížet po něčem úplně jiném, po malém batůžku na foťák, dvě skla, blesk a svačinu, po takovém, který neřve do světa „mám v sobě foťák“. Prostě po něčem malém a nenápadném. Zároveň jsem ale požadoval, abych při tasení nemusel batoh odkládat. Chtěl jsem něco menšího, čemu bych přizpůsobil množství nesené výbavy, ať mi to nestrhá ramena. Ve skutečnosti totiž stačí trochu plánovat. Na letní odpolední výlet je asi zbytečné si brát makro objektiv, tam mi stačí 24-105 mm nebo někdy jen pevná 28 mm, případně ještě 50 mm a opravdu výjimečně telátko 70-200 mm. Naopak, když vyrážím na makro, stačí mi jen vybavení na makro.
Dlouhé chvíle bezradného ježdění internetem a pak jsem objevil batohy Peak Design. Konkrétně Everyday Backpack. Zpočátku jsem té konstrukci moc nedůvěřoval. Připadalo mi to takové hodně nezvyklé a bál jsem se, že do toho shora naprší. Naopak se mi líbilo, že se dostanu bez odkládání batohu komplet ke všemu. A protože v mém okolí nebyl jediný obchod, kde bych jej vyzkoušel naživo, rozhodl jsem se, že to risknu a batoh koupím přes internet. Samozřejmě jsem pročetl a zhlédl spoustu recenzí. Všechny se mi ale zdály až podezřele optimistické, na druhou stranu, se značkou Peak Design už jsem nějaké zkušenosti měl. Jednak s popruhy, o kterých jsem zde už psal, ale také s upevňovacím systémem Peak Design Capture, na odložení/zavěšení foťáku a objektivu na opasek nebo popruh batohu.
Peak Design Everyday Backpack 20L – v2
Peak Design Everyday Backpack 20l v2 je druhá, vylepšená, verze tohoto batohu v menší velikosti 20 litrů. Jak je vidět na snímcích, mimochodem, všechny snímky pro tento článek jsem si někde „vypůjčil“, batoh navenek působí nenápadným dojmem, přesně jak jsem zamýšlel, a nebudí nijak zvláštní pozornost. Velikost je tak akorát pro zamýšlené použití. Zní to neuvěřitelně, ale i tak do něj dokážu vložit tělo R5 s battery packem, 24-105, 100 macro, 28, 50, 70-200, filtry, blesk, pořadač s příslušenstvím PD Tech Pouch, do boční kapsy stativ a do druhé nějakou tu vodu. Do kapsy na notebook pak odrazné desky a difuzéry. A to ještě mohu k něčemu využít připevňovací popruhy. Pochopitelně, takto nacpaný batoh na výlety opravdu netahám. Když ale jedu někam na více dní, takto ji autem převážím. Na výlety potom obsah silně redukuji aby se mi tam vešla i svačina a vesta nebo větrovka.
O výhodách a nevýhodách Everyday Backpack
Silné stránky batohu jsou přístup ke všemu bez nutnosti odkládání na zem, nenápadnost, naprosto dostatečná deštiodolnost a také naprostá univerzálnost. Není to totiž jen batoh na foťák, ale naprosto na cokoli. Přepážky lze libovolně přeskládat, jak ukazuje jeden z obrázků. Případně je klidně i úplně odstranit. Do batohu je přístup jak z vrchní strany, tak i z obou stran bočních. Při složitějších „tasících“ technikách, například když vytahujete foťák z jedné strany a potřebujete jiný objektiv ze strany druhé, je možno si vypomoci s výše uvedenými pomůckami řady Peak Design Capture.
Firma Peak design mě nijak nesponzoruje, takže si dovolím trochu mírnit přehnaný optimismus recenzentů. Ano, je to opravdu drahé, jako vše od této firmy. Ale jsem rád, že aspoň nějaká firma konstrukci svých výrobků promýšlí z pohledu uživatele, a nejen od rýsovacího prkna. Jak jsem zde už napsal, mám zkušenosti s více jejich výrobky.
Hodně věcí vývojáři promysleli opravdu precizně, ale ne všechno. Například takový jezdec zipu vnitřního úložného prostoru, který se nachází po obou stranách batohu, může snadno zanechat nesmazatelné stopy na displeji fotoaparátu, musí se na to dávat pozor. Boční zipy batohu občas není jednoduché posouvat, zejména přes ohyby, musí se opravdu opatrně. Bederní pás je sice velmi pohodlný a je skládací do systému v zádové části, aby nepřekážel, když jej nepoužíváte, ale není v základní výbavě, musí se dokoupit zvlášť. Pak také dostačující deštiodolnost, ano, ale nezkoušel jsem, jak by to vypadalo v kombinaci se silným bočním větrem a hodně naplněnou horní kapsou. Jasně, existuje něco jako poncho.
Celkově, klady převyšují zápory, takže kapitolu hledání pro mě ideálního malého fotobatohu mám uzavřenu. Mimochodem, když mám batoh naložený fotografickou výbavou, notebook a tablet do brašny opravdu necpu. To dělají jen lidé, kteří nemají svou výpočetní techniku rádi 😉.
Brašny
Navzdory tomu, co vše jsem o batozích napsal, v životě fotografa jsou chvíle, kdy je lepší volbou brašna. Například svatební fotograf v obleku a s batohem na zádech, to není zrovna dobrá kombinace. Občas, když vyrážím polehku, ne na moc velké vzdálenosti, stále raději vezmu brašnu. Sám mám brašen více, některé, ty starší, slouží jen jako úložiště méně často používaných částí výbavy. Stále ale mám v aktivní službě dvě brašničky od Canonu. Menší Canon Custom Gadget Bag 100 EG a trochu větší 10 EG. Tyto dvě brašny mám opravdu rád. Jednak jsou vyvedeny v mé oblíbené barevné kombinaci, mají zavírání hlavní kapsy velmi kvalitním zipem a mají optimální rozměry. Každá je samozřejmě vhodnější pro jiný účel. Také mají zabudovaný bederní popruh, který výborně odlehčí zádům a navíc se dá složit a schovat aby nepřekážel, když jej nepotřebuji.
Existuje i mega velká verze, Canon Custom Gadget Bag 1 EG, ta už je možná až moc velká a asi už nemá bederní popruh, aspoň na fotkách jej nevidím. Ale možná do sbírky, abych měl celou řadu? V této řadě se vyráběl i opravdu krásný batoh Canon Deluxe Photo Backpack 200EG, ale tam už bych tak pozitivní nebyl. Jedná se o ten typ konstrukce jako výše uvedený Lowepro Compu Trekker AW. Další z této řady je pak ještě tzv. topload pouzdro Zoom Pack 1000, ale to už jde zcela mimo mne.
Závěr
Tomu, co jsem zde popsal, se jinak také říká „Léta praxe a odříkání“. Většina fotografů si při výběru optimální přenosové soustavy prochází víceméně podobnou cestou. Někomu nevadí, že jeho batoh nebo brašna má nějaké nedostatky, vydrží s tím celý život, prostě je spokojen s tím, co má a problémy neřeší. Jiný zase bude zkoušet různá řešení neustále a bude čekat, že už konečně uvidí zázrak. Navíc, každý fotograf je jiný, má jiné potřeby, fotí za jiných podmínek a také jiné žánry, takže mé řešení nemusí vyhovovat každému. Hledání rozumného řešení je hlavně o managementu priorit. Naprosto ideální univerzální řešení neexistuje, každé řešení má své silnější i slabší stránky, ale vždy je možné se dopracovat rozumně nastavenému, byť ne zcela ideálnímu cíli.